V dnešním rozhovoru si popovídáme s Petrem Vocílkou. Je to zapálený sportovec a zakladatel sportovního klubu zaměřeného na atletiku jménem Sporting Příbram.

1)  Můžete představit klub Sporting Příbram?
                 Sporting Příbram je sportovní klub. Je to vlastně občanské sdružení . Byl založen v září roku 2003. Původní myšlenka byla taková, že by pod tímto klubem existovaly jednotlivé sportovní oddíly. V současné době zde existuje oddíl atletiky. Dříve  jsme plánovali udělat i oddíly na basketbal a další sporty, ale atletika nás momentálně vytěžuje na sto procent.
2) Je o vás známo že jste sportovním nadšencem, jaké sporty máte kromě samotné atletiky nejradši? Kdo je váš oblíbený atlet?
                 Mám v oblibě individuální sporty, jako například plavání, cyklistiku nebo gymnastiku. Zároveň jsem fanouškem moderních sportů, jako je frisbee.
                 Vrcholovou atletiku v současnosti nesleduji tolik, jako dříve. Když už si najdu čas, tak sleduji  české atlety.  Podle mě jdou jejich výkony v posledních letech velmi rychle nahoru. Například Pavel Maslák je v současnosti světová špička v běhu na 400 metrů, dále bych mohl zmínit Zuzanu Hejnovou nebo Denisu Rosolovou.
3) Kolik členů má v současnosti Sporting? Jaká věková skupina je nejvíce zastoupená?
                V současnosti máme 183 členů. Jsou v tom zahrnutí i sportovci, kteří pravidelně netrénují, trenéři a další lidé, kteří mají s klubem určitou spojitost. Aktivních sportovců je méně. Nejvíce zastoupenou věkovou skupinou jsou bezesporu děti mladšího školního věku přibližně od 5 do 12 let. Odhaduji, že jich je u nás kolem stovky.
4) Jaká je horní a popřípadě i horní věková hranice pro vstup do klubu?
                 Nabíráme od 5 let. Horní hranici nemáme, ale mohu podotknout, že nejstarší atleti ve Sportingu mají věk kolem 30 let. Samozřejmě jsou tu i lidé, kteří pravidelně netrénují. Ti mohou být ještě o nějaký rok starší.
5) Můžete ve stručnosti popsat místa konání, průběh a frekvenci tréninků? Jak se trénink dorostenců liší od tréninků dětí?
                Trénujeme v odpoledních hodinách buď na venkovním hřišti Gymnázia Příbram, nebo v jeho tělocvičnách. Používáme také atletický tunel na 7. ZŠ. Nejmladší děti trénují 2 krát týdně. Jejich trénink trvá zhruba hodinu. Dorostenci trénují 3 krát až 4 krát týdně přibližně 2 hodiny.
                 Trénink malých dětí  se nedá nazvat čistokrevnou atletikou a od tréninku dorostenců se v mnohém liší. V tomto věku se pracuje hlavně na všestranném pohybovém rozvoji.Děti  hrají různé hry, dělají gymnastiku, atd.
Petr Vocílka
6) Jak s odstupem času hodnotíte působení klubu Sporting na příbramské sportovní scéně? Udělal byste něco jinak?
                 Je pravda, že jisté věci bych jinak udělal. Ze začátku jsem se do toho vrhl po hlavě a hlavní problém byl, že jsem byl na to všechno sám. V tu dobu bylo ve Sportingu přibližně 70 aktivních členů, počet ne tolik vzdálený tomu dnešnímu. Tréninky jsem dělal sám, takže odpoledne trénovali různé věkové skupiny vedle sebe, což nebylo ideální.  Největší posun vidím právě v tom, že máme více sportovních skupin, o které se stará větší počet trenérů.
7) Jakých největších úspěchů členové vašeho klubu dosáhli?
                 Myslím, že spíše než o úspěších jednotlivců je to o úspěších družstev. Samozřejmě, taky máme určité individuální úspěchy,jako medaile z mistrovství republiky, ale ty hlavní úspěchy se odehráli v soutěžích družstev. Nejvýše jsme se dostali do II. národní ligy v mužské kategorii  v minulém roce.
8) Máte nějaké specifické vize do budoucna?
                Největší vizí je  asi rozšíření nabídky specializací pro dorostence a juniory, kteří si projdou klubem od mládí a rozhodnou se pro zúžení atletického záběru . Dnes je takových dorostenců málo, ale bude jich čím dál tím více. Základna těch nejmladších je široká a v budoucnu budu potřebovat specialisty, kteří by se zájemcům o specializaci mohli věnovat. Školní hřiště už pomalu přestává splňovat naše požadavky na kapacitu. Občas trénují tři skupiny na jednou, a aby jsme se mohli věnovat někomu individuálně, tak potřebujeme specialisty , čas a místo. Tudíž by bylo ideální, kdyby jsme pro svěřence dokázali zajistit klasický atletický stadion, který by už se svou kapacitou pojal více skupin naráz.
9) Jak je to s financováním klubu?
                Klub financujeme většinou z členských příspěvků. Z toho se platí ty základní položky, jako nájmy, platy trenérů a samozřejmě doprava na závody. Dále píšu granty, hlavně na město . Nesmím také zapomenout na naše sponzory, kteří nás také finančně podporují.
                 Před třemi lety začaly chodit peníze z hracích automatů, a to přímo od města. V té době jsme obdrželi velmi sympatickou částku. Pro bezstarostné fungování Sportingu by bylo by ideální, kdyby tato částka od města chodila každý rok. Samozřejmě jsem vděčný, když město schválí grant, ale většinou takto získané finanční prostředky vystačí na pár jízd autobusem na závody. Nevím, zda peníze z výše zmíněných hracích automatů chodí na město stále, ale mám za to, že v posledních letech nešla do sportu ani koruna.
                 Samozřejmě není povinností města, aby dávalo peníze z automatů na sport, může je přerozdělovat někde jinde. Ovšem tyto peníze by mohly regionálním sportovním klubům výrazně pomoci. Je škoda, že se tomu tak v současnosti neděje.
10) A co finanční náročnost pro samotné atlety?
                 Hlavním výdajem členů je asi členský příspěvek, který činí částku 1300 Kč na půl roku. Pokud jsou v klubu sourozenci, tak se výše příspěvků snižuje. Dále jsou potřeba běžecké boty a nějaké sportovní vybavení. Ve vyšším věku už jsou potřeba tretry, ale to je asi tak všechno. Ve srovnání například s hokejem jsou náklady minimální.
Atletika
11) Co byste vzkázal lidem, kteří  mají zájem o atletiku, ale zatím nikde nepůsobí na profesionální úrovni?
                 Velkou roli zde hraje věk. V současné době jsme poměrně dost naplnění. V minulém roce se mi poprvé stalo, že jsem musel zájemce odmítat. Silné ročníky, jako například současné 10 let staré děti, které jsem dříve bez problému přijímal, nyní musí čekat, než se ve skupině uvolní místo
                 Nejvíce místa je u atletů staršího věku, tedy u juniorů a dorostenců. V těchto skupinách je poměrně velká fluktuace a členové se tu rychle mění. Přicházejí sem lidé z týmových sportů, ale atletika je spíše pro individualisty. Záleží tedy, jestli se dokážou přizpůsobit a jestli jsou schopní vydržet tréninkové dávky.
12)Kde vás mohou zájemci kontaktovat?
                Na našich internetových stránkách www.sksporting.cz. Tam je i mail a telefonní číslo.